Jsme zábleskem v čase, náš odkaz zůstane.
Pokrokem zpět se vracíme.
A zanikáme od vzniku.
V skutcích zašlých dní!
Být v prostoru, to není nic moc. Mít pevný bod.
Pak někdo nechápe, že existuje něco, nad vlastní život důležité. A to se mu stane smrtí.
Jen tak.
Protože jsi krásná.
Požár v okenních tabulích při západu Slunce.
A včera dostaneš se domů až teď.
Oblaka z bílé páry líně kloužou po modré výduti nad Tvojí hlavou.
Něco tak krásného zas zevšednělo.
Z fetiše, tiše do klišé.
Jen tak.
Umřeme stejně, jde o to jak.
Galina Fleischmannová: Světlo v oboře II., cyklus obora, 2013, pastel na papíře, 61 x 86 cm.