Zážitek

Jít po Karlově mostě z jara za úsvitu.

Sám. A zrakem dotýkat se rytu;

V kameni chladném ohmatávat krásu mrtvou.

Žít ve špíně a svrabu,

bez ruky a v chladu,

mezi latrínami možná dorůst

v básníka svých vlastních snů.

A plodit; možná rodit.

V extázi nenacházet dech,

Ztrácet se v těla půvabech,

když je to krásné; pro mě…

Topit se. A o dech přijít zcela,

když vlna života Tě pozře,

když se čas zastaví a ticho křičí,

když nitro Ti alétheia rozechvěla.

Poprvé ochutnat sníh,

A pak znovu, když už víš, že se to nedělá.

Shledat se s copatou dívkou z první lavice.

Ach… Řeč už teď plyne v jiném jazyce.

Těch třicet kilo nadváhy nás vábí k zemi.

A copy? Minulým dobám byly zaslíbeny…

Člověka krutě zabít. A nepocítit zhola nic.

Pak vzácného rysa upytlačit. A stydět se, že svět teď ztratil mnohem víc.

Objevit ultramarín v obrazu Tiziana.

Protože venku prší šeď.

A nechat tu drahou barvu vyprávět,

jak Bakchus Ariadnu sved.

Uslyšet ekchtery og melenitas a porozumět.

Inemu hebirp hraje, když umíš fialovou vzhůru nohama.

Ochutnávat slané slzy a omývat si jimi skráně.

A vždy k tomu pít víno – neb to je tělo Páně.

Tizian: Bacchus a Ariadna, 1520-3, olej na plátně, 176,5 x 191. Zdroj: National Gallery, London