Už zapomněl, jak voní listy borovice.
A necítí, jak voní ráno sychravé.
Že smůla za nehty se lepí sladce,
neb jsou to slzy stromů blýskavé.
Že skvosty jinovatky,
sňatkem ledu s dechem jsou,
To zapomněl…,
že vlci v nitru lesa jeho
stále neúnavně řvou.
Les jeho tleje.
Rozkládá se.
A člověk modlit se už zapomněl.
Usnul. Byv stále v dění.
Spal. A při tom nepřítomně bděl.
Tak jeho řasy
pokryté jsou jinovatkou.
Za noci nejtemnější v roce.
Svůj život vzal jsi rychlou zkratkou.
Svůj život vzal si.
Až k smrti zapomněl.
…
Noc temná nejvíc je teď v roce.
Noc temná snem.
V něm Člověk nechal chladně zemřít
jas. A smolou sladký den.
Za noci nejtemnější v roce
mohlo se znovu narodit.
Za noci nejtemnější v roce
Světlo.
Zas mohlo s vůní lesa žít.
Zdroj: Bibora Photography, List, 2015, digitální tisk na EZ Pearl 300g Fujifillm papír, 90 x 60 cm.