Ticho umírá.
Už dlouho.
Smrtí pomalou a vleklou.
Samo do sebe se zavírá,
obléká kabát rozruchu,
tvář má vzteklou.
Ticho se zamklo. Do přepychové rakve.
Vůní z letokruhu přikrylo se
a s klíčem na dně nekonečném
sklíčeně zařve,
v spánku věčném
umírá.
Cedrové dřevo zdobí luční bob
a naděje má barvu fialovou.
Zdroj: Bibora Photography