Jablkem sváru učiněna
– křižována v bezčasí
Semenem ďábla je prý žena,
dlí v tmách, kde nic ji nespasí.
Přesto – v nitru dvojhlasí
celkem libozvučně vnuká,
to, co šelmě ústa dusí,
z čeho tělo puká.
Žít jen před branami slasti
jako v bezsemenné pasti?
Zkřivený odstín šarlatu!
V černé, barvě všeho krásti,
být prosta diktátu.
Lépe sebe přesáhnout!
Svérázně plynout, samovolně,
i smolně, bezuzdným živlem žhnout.
A tančila – bujaře frivolními pohyby,
když pohltil měsíc svět,
V karmínu utratila pochyby
když líbajíce ohyby
těla sebraného času
Ďáblovi přála mínit, že ji sved.
Vedena pudy k lásce, nenávisti,
slyšela v chaosu svůj život hřmět.
Edvard Munch: Madonna, 1894–95, olej na plátně, 90,5 x 70,5 cm. Zdroj: Norské národní muzeum