Slunce Ti vpaluje
světlé vzpomínky do vlasů.
Starou zlost
bereš na milost
a v kráse co mrazí tušíš spásu.
Líbezná minulost
jasu letitého
otvírá sladkobol.
Nezdržuj se tam
moc dlouho.
Koho napadlo by
zlobit se ze své doby,
boří svět.
Slunce Tě hřeje
a teplo vloček,
o nichž sníš,
blaží svět,
právě teď.
Pravda je skutečnost,
tak podívej se světlu do tváře.
Záře vize omračuje.
Co předurčuje naše kroky
je záměr tenký.
Zvoní ti v uších to zablýskání.
Jím nenecháš se svést,
bude Tě vést
měkkost možnosti
a Tvoje vůle
pevná jako láska po níž toužíš.
Budoucí palác stavíš dnes.
Klid voní po zimní procházce,
když umíš vytvořit ve svém srdci domov.
Plyneš.
