Nečekej, že Ti někdo porozumí

Do not expect anyone to understand

Miluji, když brečíš. Proléváš potoky slz. 

Proudy, řeky, vodopády 

hrneš na mě v hysterii. 

Stojíš zády. 

Nemůžeš to zastavit. Ani já. 

A tak se biješ, burácíš… A živíš mou, jeho její malost svou odhodlanou bolestí. 

Přecházíš mě a já Tě miluji; přesto. 

Tvé slastné utrpení stává se mou součástí. Byť jsem Ti ukraden. 

Zetlít odevzdaně do živných mršin Tebou oplakaných toužím – do nicoty pravdy se vpít. 

A být…
I love you crying. Weeping brooks of tears. 

Streams, rivers, waterfalls 

Pouring at me in hysteria. 

You stand back – and cannot stop it. 

Neither I. 

So you fight and rumble… Nourishing my, his, her narrowness by your resolute pain. 

Giving me a cold shoulder and I love you; yet. 

Your blissful suffering becomes a part of me. 

Though, You don´t give a damn ´bout me. 

Rot resignedly to nutrient carcasses mourned by Thee I desire – into nothingness of truth be soaked. 

… Be real.

One Comment

    • Martina Chomátová

    • 9 roky ago

    Keep doing what you have started. thanks for the inspiration and sharing your inner world. You're amazing

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *