Kinda Artsy

Těsně před obzorem,

když do ateliéru života vstoupí inspirace

a zanechá své stopy na paletě barev.

Pak se objeví. Okno do lepších zítřků

je špinavá tabule v zrezivělém rámu na továrním hajzlu. Za sluncem jen z hajzlu ven. 

Před tím však trochu kávy ještě. S cukrem. A možná panáčka pro rumělkovou barvu tváří. To ať Slunce nevypálí bledost kůže v barvě porcelánu.

Osvíceni za obzorem, na prahu města velikého,

kde národ sobě vskutku střádal a oni nad nimi bděli. Jsou tam stále. Čekají… 

Až zvedneme své hlavy z přízemnosti a pohlédneme vzhůru, třeba k nebi, jehož modrá vlastně není.

A přestaneme hledat sračky hmoty. Uvidíme cesty. Nové možnosti.

Něco nepředstavitelného.

Jediná existence v mnoha bytích naší mysli.

Chmýří pampelišky je poklad, jež vášeň nosí na své hrudi.