Setkávám se ve svém okolí často se záměnou významu pojmu etika a etiketa a je to pro mě docela překvapení. Slova jsou to sice podobná, jejich významy jsou ale odlišné.
Etiketa a etika
Etiketa označuje buď pravidla společenského chování nebo štítky k označení produktů. Slovo pochází z francouzštiny, kde jeho pův. význam znamená právě „nálepku“. Na konci středověku měla běžnou funkci vývěsky s pořadem dvorního ceremoniálu a od 17. st. se běžně používá ve významu právě pro společenská pravidla. V tomto kontextu bývá zaměňována právě s etikou.
Slovo etika má svůj původ v řeckém slově ethos, které znamená zvyk. Tedy to jak jsme zvyklí jednat (z řec. praxis). Jednání je praxí, proto je etika ze své podstaty praktickou disciplínou. Aristotelés by jí snad nazval „uměním žít“. Osobně používám definici, která říká, že etika je reflexí morální dimenze lidského jednání. To znamená, že jsme naše jednání, které vychází z úmyslu rozumu, schopni reflektovat, tedy i zpětně zhodnocovat. S etikou se proto úzce pojí i odpovědnost, která jednoduše znamená to, že jsme schopni odpovědět, proč jsme jednali nebo se chystáme jednat právě takto a ne jinak. Základní etickou kategorií je dobro, proto jednání, které je etické, směřuje právě k této hodnotě.
Je to hodně ve zkratce a hodně po povrchu, ale je to základ.
Morálka a mrav
K etice se vážou ještě dva další pojmy: morálka a mrav. A možná zde je to místo, kde se začínají věci plést, kde vznikají záměny mezi slovy etika a etiketa, jejichž pojmové významy jsou různé.
Morálka jsou nároky, které klademe sami sebe. Jde o naše přesvědčení, principy, vnitřní pravidla, na jejichž základě vyhodnocujeme situace, stavíme naše postoje a rozhodujeme se o našem jednání. Jde o normy, které formujeme a předkládáme sami sobě, a v jejichž rámci pracuje též naše svědomí. V rovině morálky pracujeme s kategorií toho, co je správné.
Mrav se pak týká toho, co je sdílené, co je obecně přijímané, na čem se shodneme. Můžeme říci, že jde o jakýsi společenský étos. A možná zde je to místo, kde se etiketa zapletla s etikou. Pokud dodržujeme nějaké zásady společenského chování, ctíme tím obecné zvyklosti a mravy, a tím si zpříjemňujeme vzájemné spolu bytí s ostatními lidmi v daném společenství, nebo alespoň můžeme předejít potenciálním konfliktům.
Mrav se od morálky také odlišuje v tom, že ne vše, na čem se dané společenství shodne, musí být vždy dobré nebo být v souladu s naší individuální morálkou tj. pro nás správné. A tak stojíme v našem rozhodování před tím, co je správné vůči druhým a zároveň před tím, co je dobré pro náš vlastní dobrý život.
Etika jako praktická filozofie
V životě stojíme před širokým spektrem možností, jak můžeme jednat a toto spektrum zahrnuje též extremní polarity. Prostřednictvím etiky si můžeme uvědomit, že ne vše, co je možné a proveditelné, je také dobré, byť to může být dovolené. Máme díky tomu možnost vyvázat se ze slepého následování vzorců skrze vlastní zkušenost a individuální zvažování. Etika je proto prostorem naší svobodné volby; prostorem, kde máme na vybranou, a kde volíme v rámci naší osobní morálky takovou z možností, která nám umožní žít spolu dobře a odpovědně.
Etika tedy neznamená ani to, že následujeme normy a pravidla společenského chování, ani to, že ignorujeme veškeré hranice a chováme se jen podle svého. Etika je hledání toho nejlepšího jednání v praktické životní zkušenosti.

Volné dílo na https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=4406048 z vatican.va.