Zážitek z umění

Varování: článek vyžaduje přemýšlení… Au… :-)

Uvidět umělecké dílo a přijít s ním opravdu do kontaktu, může být velký zážitek. Umění nás nechává dovolit si pocity od naprosté nelibosti po úplné okouzlení. Třeba si někdy můžeme i myslet, že vůči umění (stejně jako k mnoha jiným věcem) nepociťujeme zhola nic. Tak to bohužel (a nebo bohudík). Každá zkušenost je totiž spojená s emocí. Tak můžeme vždycky zaujmout postoj.

Umění s námi komunikuje. Můžeme ho číst, a můžeme také slyšet, že nám něco skutečně říká. Řeč nás vede za jakýsi horizont, do míst, odkud umění přichází k nám, a kde již nevnímáme žádné tvary. Říkat se totiž dá i beze slov; „říkat“ znamená „ukazovat", jak se vyjadřuje Anna Hogenová. A umělecká díla nás o tom denně přesvědčují, denně nám to ukazují. Jsou řečí, která usebírá do jednoty.

A v místě za horizontem leží také zážitky. Zážitky jsou za-žitím, tedy v transcendenci. Jde o jakýsi otisk prožitku; o obraz a jeho uvědomění. Co je to prožitek? Přítomnost žité skutečnosti. Tedy, uvědomujeme-li si tento otisk bytí, které je pozadím na které se „fenomény“ zjevují; jsme-li schopni vnímat nejen vnější, ale i vnitřní podněty a tyto představy si osvojovat, pak je zážitek transcendentně-imanentní skutečností, která nám umožňuje prožít úžas nad bytím...

Zážitek nelze ztotožňovat s emocí. Emoce je nedílnou částí a nutnou součástí celkového obrazu. Každou zkušenost tak musíme nutně spojovat s emocí. A každá zkušenost se tím stává také zážitkem.

Tizian: Bacchus a Ariadna, 1520-3, olej na plátně, 176,5 x 191. Zdroj:  National Gallery , London

Tizian: Bacchus a Ariadna, 1520-3, olej na plátně, 176,5 x 191. Zdroj: National Gallery, London

Zážitek

Jít po Karlově mostě z jara za úsvitu.

Sám. A zrakem dotýkat se rytu;

V kameni chladném ohmatávat krásu mrtvou.

Žít ve špíně a svrabu,

bez ruky a v chladu,

mezi latrínami možná dorůst

v básníka svých vlastních snů.

A plodit; možná rodit.

V extázi nenacházet dech,

Ztrácet se v těla půvabech,

když je to krásné; pro mě…

Topit se. A o dech přijít zcela,

když vlna života Tě pozře,

když se čas zastaví a ticho křičí,

když nitro Ti alétheia rozechvěla.

Poprvé ochutnat sníh,

A pak znovu, když už víš, že se to nedělá.

Shledat se s copatou dívkou z první lavice.

Ach… Řeč už ovšem plyne v jiném jazyce.

Těch třicet kilo nadváhy nás vábí k zemi.

A copy? Minulým dobám byly zaslíbeny…

Člověka krutě zabít. A nepocítit zhola nic.

Pak vzácného rysa upytlačit. A stydět se, že svět teď ztratil mnohem víc.

Objevit ultramarín v obrazu Tiziana.

Protože venku prší šeď.

A nechat tu drahou barvu vyprávět,

jak Bakchus Ariadnu sved.

Uslyšet ekchtery og melenitas a porozumět.

Inemu hebrip hraje, když umíš fialovou vzhůru nohama.

Ochutnávat slané slzy a omývat si jimi skráně.

A vždy k tomu pít víno – neb to je tělo Páně.