Už zapomněl...

Každá rodina, ať už více či méně orientovaná na tradice, ctí nějaké vánoční rituály. U nás dáváme pod talíř vždy minci, prostíráme pro návštěvu a před večeří pronášíme modlitbu nebo báseň. Nejsou pro mě už Vánoce bez básně, ať už jsem o Štědrý den kdekoliv. Někdy to jde snáz, jindy hůř... Věci jsou, jak jsou... 

Mystický Štědrý den i noc!

Zdroj: Bibora Photography, List, 2015, digitální tisk na EZ Pearl 300g Fujifillm papír, 90 x 60 cm.

Zdroj: Bibora Photography, List, 2015, digitální tisk na EZ Pearl 300g Fujifillm papír, 90 x 60 cm.

Už zapomněl

Už zapomněl, jak voní listy borovice.

A necítí, jak voní ráno sychravé.

Že smůla za nehty se lepí sladce,

neb jsou to slzy stromů blýskavé.

Že skvosty jinovatky, 

sňatkem ledu s dechem jsou,

To zapomněl…,

že vlci v nitru lesa jeho

stále neúnavně řvou.


Les jeho tleje. 

Rozkládá se.

A člověk modlit se už zapomněl.

Usnul. Byv stále v dění.

Spal. A při tom nepřítomně bděl.


Tak jeho řasy 

pokryté jsou jinovatkou.

Za noci nejtemnější v roce.

Svůj život vzal jsi rychlou zkratkou.

Svůj život vzal si. 

Až k smrti zapomněl.



Noc temná nejvíc je teď v roce.

Noc temná snem.

V něm Člověk nechal chladně zemřít

jas. A smolou sladký den.

Za noci nejtemnější v roce 

mohlo se znovu narodit.

Za noci nejtemnější v roce

Světlo.

Zas mohlo s vůní lesa žít.