Samhain

Začal keltský nový rok. Něco z nás odešlo do podsvětí, něco z říše mrtvých vrátilo se zpět na zem. V toto magické období jsou hranice mezi světy tenké. Co jsme se rozhodli zahrabat a pohřbít, vypluje znovu na povrch; co jsme chtěli uměle udržet při životě, zemře. Čas obrody a revitalizace hlásí se v přírodě neodvratně  o slovo a my jsme toho cyklického procesu smrti a plození součástí, ať se nám to líbí nebo ne. 


A tak i mé silné já podvolilo tlaku temně kouzelných večerů a zkusilo nechat myslí proudit verše, které ve svém podání považuje za volné. Nejen s novým rokem je možné začít nově (a s-nově) a omluvit nedokonalosti vlastních plodů s láskou plozených a rozených. Nechávám tedy proudit představy, emoce i podzimní mlhu...


Zeptali se mě a jiných tento týden jazykem hudby a tance: "Kolik váží Vaše touha?"

"Asi tak, co se vejde do bezedné duše", odpovídám.

Inspirativní téma...

 

Touha

Potkali jsme se, ač se nehledali a přesto minuli.

Minuli co? Bylo to tak těsné, přitom bezkontaktní.

Odděloval nás sotva viditelný závoj 

z pavučiny příběhů, kam nevetkali jsme ten náš.


Nejdřív jsme se zastavili; rozpačitě, se zaujetím.

Bezděčně jsme vdechovali dech toho druhého

a nevědomě do sebe jímali neviditelné části protějšku.

Ano, cosi bylo ve vzduchu.


Jsme, vnímáme, chvíli i cítíme. Touha křičí!

Svůdná blízkost, vzrušující chvění, neochvějná zábrana.

A zas ten mlžný film, co dal o sobě vědět,

když stáli jsme tam najednou proti sobě v krajině všech příběhů.


Možná i natáhli jsme ruku, marný pokus snahy,

na druhou stranu do neznáma, co v ten moment změnilo se ve vodní hladinu.

Pozor! Proč dotýkat se svého odrazu, pouhého obrazu?

Dotyk obraz rozbije, horkostí touhy se vypaří.


Chlad srdcí proměnil ho v ledové krystalky rozptýlené ve vzduchu, 

který opět sdílíme v tom místě, 

kde zastavili jsme se u kraje našich cest pod oblakem, 

co jediný dotýká se země - v mlze.


Zmatek. 


Za bariérou mlhy a přesto jako mlha ve mně.

Nemohu se Tě dotknout. Nepustíš mě. Ani já Tebe.

Svléknout se a neodhalit, odhalit a nesvléknout.

Dlíme v neúplnosti.


Neviditelná překážka. Hříčka touhy nebo trapné nedorozumění?

Ruka klesla, smířený pohled.

Hmmm, krásný mlžný opar, jak okouzlující.

Ještě pohled zpět a vzdech, ach, jsi už ve mně napořád...!

Zdroj: Everything you can imagine is real (Facebook)

Zdroj: Everything you can imagine is real (Facebook)