Rytmy bez čtenáře

Jablkem sváru učiněna

– křižována v bezčasí 

Semenem ďábla je prý žena,

dlí v tmách, kde nic ji nespasí.

Přesto – v nitru dvojhlasí

celkem libozvučně vnuká,

to, co šelmě ústa dusí,

z čeho tělo puká.

Žít jen před branami slasti

jako v bezsemenné pasti?

Zkřivený odstín šarlatu!

V černé, barvě všeho krásti,

být prosta diktátu.

Lépe sebe přesáhnout!

Svérázně plynout, samovolně,

i smolně, bezuzdným živlem žhnout.

A tančila – bujaře frivolními pohyby,

když pohltil měsíc svět,

V karmínu utratila pochyby

když líbajíce ohyby

těla sebraného času 

Ďáblovi přála mínit, že ji sved.

Vedena pudy k lásce, nenávisti,

slyšela v chaosu svůj život hřmět.

Edvard Munch: Madonna, 1894–95, olej na plátně, 90,5 x 70,5 cm. Zdroj:  Norské národní muzeum

Edvard Munch: Madonna, 1894–95, olej na plátně, 90,5 x 70,5 cm. Zdroj: Norské národní muzeum