Pravda jako čokoláda

Jsem zamilovaná. Aktuálně do villonské balady...

Zdroj: Pinterest

Zdroj: Pinterest

Rozbitá nádoba plná

bělostné touhy – skryté ve mně,

vzpomínky střípku – forma skelná

v kaluži odráží se temně.

Těch relikvií dotýkám se jemně.

V údivu tichém – nesmrtelnost.

A jak mi chutná? Nepředstavitelně!

Nelačnit zkusit – velká ctnost.

V kaluži teď i pravda hořká –

trpká jako čokoláda,

trávena půdou nezná zítřka,

já přesto mám ji ráda.

Ne, myslím, nebyla to zrada,

když štěstí rozlilo se na zem –

je všech – a v kapkách tiše padá,

plnost se v prázdno mění rázem.

Sen vyprázdněný do nicoty,

štěstím je láska bez výhrad.

To do podoby terakoty

mění se hlína akorát –

pálená hříchem napořád.

Dechem a zemí, slzami, žárem,

nádoba zničená mnohokrát,

z živlů se rodí novým tvarem.

Jak čokoláda pravda hořká –

i k trpkosti jsme posláni.

A k sladkosti jsou malá dvířka –

nést svoje srdce na dlani.

.

.

.