Neviditelná...

Možnost dívat se nám připadá tak samozřejmá. Tak všedně běžná, že se zapomínáme dívat kolem sebe. Zahleděni sami do sebe se tak necháváme ocelovým lankem proudu času vláčet prostorem k mlžnému cíli lepšího výkonu. Čím blíž ho vidíme, tím víc se vzdaluje. A tak svůj pohled zaměříme ještě hlouběji k vlastnímu já s často neuvědomělým přesvědčením, že je to ten společensky nejpřijatelnější postoj, který můžeme v projevené realitě zaujmout. 

Ona zahleděnost do sebe ale není ten typ pohledu do vlastního nitra, které má zdroj mimo nás a kde také můžeme najít odpovědi na všechny otázky. Při správném pohledu jakýmsi vnitřním zrakem se totiž naše vnímání rozšíří. V té mizející dálce se najednou objeví i jiné obzory, uslyšíme nové zvuky a objeví se před námi zcela nečekané tvary, které do naší mysli nepíše jen zrak. Naše oči přeci nejsou to jediné, čím můžeme vidět.

Zažila jsem si hodinu v úplné tmě. Smysl, na který jste se při orientaci v prostoru dosud spoléhali nejvíc, byl vypnut a já zjistila, jak zakrnělé jsou mé ostatní smysly hrající po zraku vždy až druhou rundu. Myslím, že lidem, kteří tvrdí, že existuje jen 5 smyslů, nikdy žádný z nich nevypověděl službu. Popravdě, je vlastně jedno, kolik smyslů máme, když ani pořádně nepoužíváme ty, kterých jsme si plně vědomi. V té tmě tmoucí, kterou jste si sotva dokázali představit, která vás pohlcuje a prostupuje; v temnotě  kde se nedá "rozkoukat" a kde vás jímá panika a strach z neznámého; tam začnete najednou věci vnímat jinak. Přijmutím a oddáním se cizímu zážitku uvidíte barvy, které byste okem nikdy spatřit nemohli. Hmat přejme funkci zraku, po sluchu rozeznáte velikost prostoru a dotek Vám rozšíří mantinely vnímání a probudí doteď klimbající fantazii. Vše je až příliš nové a vzniklé okolnosti natolik těžké, abyste tak čerstvý zážitek mohli vstřebali sami. Můžete tedy tápat ve tmě a v nezřízeném reji svých nový prožitků, nebo se na ostrov hodnotného vnímání vzniklého stavu nechat  převést.

Oddáte se tedy někomu, kdo má stejné podmínky, avšak je o něco zkušenější. Nakonec se cítíte bezpečně. Jak vypadá ten milý člověk, co vás vedl za ruku, co byl Vaším průvodcem a měl uklidňující hlas? Vlastně je to úplně jedno. Vypadal přeci tak, jak jste ho vnímali svým vnitřním zrakem ve tmě...

A pak přišlo zase světlo. Až překvapivě bolestivé. Nevím, zda se ho tma vylekala a nebo ji světlo pohltilo. Možná žijí neustále spolu a jen jeden z nich hraje v našich životech často prim. Bez tmy by ale světla nebylo. Nechte i tmu vstoupit do svého života...

NEVIDITELNÁ VÝSTAVA

Zdroj: Pinterest

Zdroj: Pinterest