Mistr a Markétka

Zdroj: Pinterest

Zdroj: Pinterest

Položme si otázku: Kolik z nás opravdu čte? Většina z nás je přesvědčena, že čte docela hodně. Například denně čteme noviny, aby nám opravdu nic neušlo. Hodně novin! Je to přeci projev zdatnosti a píle, abychom byli v dnešní rychlé výkonové době vždy o krok napřed. Abychom měli v tomto čase honby za dokonalostí náskok před někým jiným, kdo má stejný perfekcionistický cíl.

„… zbabělost je nesporně jednou z nejhorších lidských slabostí. Tak to alespoň prohlašoval Ješua Ha-Nocri. Ne, filozofe, nesouhlasím: je to vůbec nejhorší lidská slabost!“

(úryvek z knihy)

Mistr a Markétka, dílo, které zřejmě všichni známe z našich čtenářských deníků. Možná je to název tak známý, že obsah díla zůstává skryt ve stínu jeho jména a doby, ve které vznikl a mnoho z nás si na jeho obsah třeba už ani nevzpomene. Rozhodnete-li se tedy na chvíli vyměnit novinovou realitu za trochu mystiky, doporučuji Vám připomenout si tento nadčasový román, který rozhodně zanechá stopu v duši.

Autorem je ruský prozaik Michail Bulgakov (15. 5. 1981 – 10. 3. 1940). Sám vznik románu nese částečně symbolické prvky, které byly zaznamenány i v jeho obsahu. Autor na díle pracoval od roku 1928, v době, kdy byly všechny jeho práce stalinovským režimem zakázány. Roku 1930 však autor tento rukopis vlastnoručně spálil v reakci na neúspěch hry Kabala pobožnůstkářů. To potvrzuje dopis, který Bulgakov adresoval téhož roku vládě, v němž stojí: “… osobně, vlastníma rukama jsem v kamnech spálil všechny koncepty románu o ďáblovi.“ Tento motiv se objevuje i v knize. Bulgakov ale román zpaměti znovu přepsal a poslední úpravy na něm diktoval prý už slepý své ženě.

 

Dílo se za hranice Sovětského svazu dostalo až 15 let po autorově smrti, v rámci země pak poprvé vyšlo až v roce 1966, kdy jeho cenzurovaná verze vycházela po částech v časopise Moskva. Necenzurovaná verze se šířila v podobě samizdatu. Mistr a Markétka se stali inspirací v tvorbě i jiných tvůrců z různých oblastí kultury – např. Satanské verše Salmana Rushdieho (1988), píseň Sympathy for the Devilkapely Rolling Stones (1968), píseň Pilate kapely Pearl Jam (1998) aj. Adaptace románu vznikla také v podobě mnoha divadelních her a filmů nejen v Rusku. U nás vyšel překlad necenzurovaného námětu poprvé v roce 1969 v podání Aleny Morávkové, druhý překlad pořídil Libor Dvořák v roce 2005. Překlady se zásadně liší např. ve jménech postav.


Hlavními postavami nejsou jen Mistr, bezejmenný umělec, a Markétka, Mistrova milenka. Zásadními postavami jsou také tajemný Wolland představující personifikaci Ďábla a jeho pomocníci – zakletý princ kocour Kňour (Behemot), Wollandův důvěrník Fagot (Kravinkin, Korovjev) a démon Azazelo. Významnou část děje zastupuje i postava Piláta Pontského a Ješui H-Nocri, tedy Ježíše Nazaretského. Děj odehrávající se v autorově současnosti je totiž z velké části proložen apokryfním příběhem o Pilátu Pontském a pasážemi probíhajícími mimo tento čas a prostor. Postava Ďábla zde není personifikací zla nebo opisem křesťanského pojetí této postavy, nýbrž harmonizující složkou a jednou z mnoha cest.


Román Mistr a Markétka je nadčasový nejen svou atemporálností děje a mystickými prvky, kdy tvoří paralely mezi různými realitami, ale i svými eschatologickými myšlenkami, kterým dává adekvátní formu ve fantasijním zobrazení. Mimo to poskytuje téměř až satirickou formou obraz moskevské atmosféry ve 20. a 30. letech 20. st. Obraz, jehož elementy zaznamenáme v mnoha společnostech nehledě na dobu. Přívlastek „mysteriózní“ je z mého pohledu pro toto dílo vskutku příznačný.

Mě osobně román strhl hned od první stránky. Je napsán velmi čtivou formou a svou akčností, plynutím a změnami v příběhu mě okamžitě vtáhl do děje. Proložený humorem, stylem popisu prostředí i řečí postav působí přirozeně a dává prostor pro vlastní imaginaci. Román, při jehož čtení mi nezáleželo, kde se právě nacházením a u něhož čas opravdu přestal existovat. Už se těším, až si ho přečtu znovu…

Zdroj:  litvinovs.net