Chvíle mezi výdechem a nádechem

Umíráš, chtěl jsem Ti ještě mnohé povědět.

Umíráš, tiše a smířeně,

zatímco slzy bijí v plochý říms

nad nimi znaky zkřížené

v hlomozném tichu slídí.

Jak pokorně a tiše, bez odporu,

přijímáš konec, kvůli komu?

A já neviděl, nemohl jsem zhola nic,

spíš nevšímal si z klece nitra,

že sbohem toužíš světu říct.

A ty teď umíráš – jak důstojně…

Kůže už vybledla, líc nezáří barvou rudou,

na skelet odhalils pravdu krutou,

že časvšem pořád stejně běží,

já stěží, ztěžka vnímám chladný dech – –

– – a ty v podzimních zdech – mi umíráš…

Zdroj:  Kylli Spare

Zdroj fotografie: photoblogia.pl.

Autorka fotografie: Kylli Spare